Sněženka

1.    Vzpomeň si, Sněženko, na pár let minulých,
        jsou ty tam jízdenky ztracený.
        Žádnej dům neviděl, to co Tvůj malej byt,
        neměl klíč, jen dveře otevřený.

2.     Tenkrát den, Sněženko, měl o pár hodin víc,
        když hledali jsme měsíční květ.
        Chytalas do dlaní zimní déšť v ulicích
        a házela kapky do nebe zpět.

3.     Přešel rok, potom dva, potichu a beze slov,
        syn Ti spal v náručí, zavřený.
        Oči jak moře měl, po Tobě Sněženko,
        možná chtělas ten čas zastavit.

R.    Já vím chceš jen spát a nikdo nemluví o tom jak žít,
        já vím chceš jen spát, svý zejtra nechalas ze dveří jít.

4.     Promítám obrázky z průhledný paměti,
        jestli si ještě teď chodíš hrát.
        Jestli jsi taková, jako tam před léty,
        jestli se ještě teď umíš smát.

5.     Dřív než zas otrháš kalendář, Sněženko
        a zapadnou tuláci v závějích.
        Budem zas o něco smutnější, Sněženko,
        když Ti svět za slovo nestojí.